Současné tiskárny umí i kopírovat a skenovat. Další funkcí, která by jejich možnosti „mohla“ doplnit je i tzv. 3d tisk. Je však problém, že mezi běžným kancelářským tiskem a 3d tiskem (AM – additive manufacturing) je veliký rozdíl.
Zatímco běžná kancelářská tiskárna nanáší pouze v jedné vrstvě barvy, přírůstková výrobní technologie (3d tisk) nepoužívá barvy, ale speciální syntetické materiály, které na sebe postupně ve vrstvách nanáší jednu za druhou. (Počátky této technologie se datují do 70. let minulého století.)
Kdyby tedy měly být domácí tiskárny vybaveny ještě touto schopností, tisknout trojrozměrné objekty, musely by vypadat úplně jinak a ve své podstatě by jejich původní funkce tisku, kopírování a skenování dokumentů byla jen takovým vedlejším přídavkem k jejich 3d funkci.
To je však celkem nemyslitelné, neboť jaká domácnost nebo kancelář potřebuje poslat 3d dopis, nebo 3d fakturu. Naopak je v současné době využití této technologie v běžném životě minimální. Pro běžného člověka může být snad jenom zálibou, která spočívá spíše v modelování v CAD programech na to určených a následném zhotovení výsledku. Ale i tak je stále lepší vytvořit si tento model doma na počítači a poslat ho do specializované firmy, která nám ho fyzicky zhotoví, než si pořizovat 3d tiskárnu.
Cena 3d tisku na zakázku není v poslední době až zase tak velká, aby si nadšený modelář občas nenechal nějaký ten povedený kousek vyrobit. Navíc mu mohou i ve firmě, kde si bude model tisknout, zkontrolovat jeho návrh a případně mu poradit, s čím si neporadí on sám.
Ale určitě se vyplatí dát si se svým modelem poctivě svědomitou (až snad dokonalou) práci, tak abychom neposílali deset návrhů denně. Ne snad kvůli penězům, jsou lidé kteří by si to mohli dovolit, ale spíše kvůli tomu, aby nám pak doma zbytečně nepřekážela hromada vytištěných prototypů, které by jen někde v krabicích chytaly prach.